pondělí 28. července 2014

Domácí chlapské práce a já

O hledání bydlení jsem Vám říkala. Bydlím v klidu a v pohodě. Občas trochu problém s mužskými prácemi. Ale co mě nemá, žárovku vyměním, co více si přát. Co se mi ovšem povedlo ukořistit z předchozího života bylo historické (asi jen retro) zrcadlo, které se stěhuje se mnou (za poslední rok 3x).

Ostrava propuká pomalu v paniku. Colours of Ostrava se blíží. Jde tam všechna naše omladina z práce. A když se ke mě rozhodl nasáčkovat kolega z vesnice opodál s přítelkyní na pár nocí přišlo mi to normální. No jo, jenže to budu muset dát trochu do pucu. To co mě přijde normální, jim může připadat jako bordel. Jde se na to.

Víno do ledničky. Gin do ledničky. Okna jsou umyté. Koupelna taky. Co dál? Jo, to zrcadlo bych mohla přibít ke zdi, stejně se v něm nevidím blíže, než na vzdálenost pár metrů. Jeden hřebík je tam. Pro zichr ještě jeden. Aauu! Schytal to palec, ale povedlo se. Pche, jde to i bez chlapa.


Tak si v rámci uklízecí prokrastinace zacvičím. Aspoň vyzkouším, jestli to zrcadlo vydrží na zdi. Jillian je pěkná mrcha, dala mi zabrat. Ale zrcadlo je na svém místě! Selffive!

Okej, už jen vynést koš a je to. Rána jak z děla. Bože, ti sousedi pode mnou jsou divní, co tam zas nacvičujou. Nebo že by spadlo zrcadlo?! Panenko Maria, ať to není to zrcadlo! Schody jsem vzala po dvou nebo snad po třech?

Ty vole, to zrcadlo fakt spadlo! Ale co to? Nikde ani střípek. Uff, kvalita se pozná. To by mě naštvalo! Tak jo, zase ho o tu zeď opřu, to je bezpečnější, 7 let neštěstí mě minulo o fous.

Ještě nádobí. Co čert nechtěl, Coca-cola sklenička padá k zemi. Sakra! Kdyby se raději rozbilo to zrcadlo, a ne ta sklenička z mekáče, kterou jsem tak poctivě vysomrovala na kolegovi! Jestli mám na něco úchylku tak jsou to kolové skleničky.

Prosím o minutu ticha za kolovou sklenici. A prosím pány z mekáče, aby zase byly dostupné kolové sklenice. A kolegu, ať mi zase jednu (nebo více) naprosto dobrovolně dá.

A co Vy a Vaše pokusy o to, suplovat chlapa v domácnosti? Jde Vám to nebo jste nešiky jako já?

středa 23. července 2014

30° na krku bez deodorantu

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Ano, tohle přesně vystihuje mojí situaci. Na to, že moje koupelna až na pár nedostatku je bez silikonů, parabenů a podobných srandiček, pořád tady byla jedna velká mezera. A to hliník.

Jednoduše jsem byla líná používat přírodní deodoranty bez hliníků, a neumím to ani sama sobě pořádně omluvit. Nemám žádnou vyhraněnou značku, vyhovuje mi Dove, Rexona, Fa, cokoliv. A to především sprejové deodoranty/antiperspiranty (fakt nesnáším ulepený pocit v podpaží po použití kuličky nebo tuháče). Takže si vesele jedu na hliníku, a jen občas mě černé svědomí trápí. 

Ale asi jsem si vypěstovala tělo závislé na přírodě a odmítající chemii. Jednoho krásně horkého dne se podívám do zrcadla, a co to nevidím? V podpaží červené kolo, které by mi mohl leckterý komunista závidět. A to druhé taky. Perfektní, v tomhle parnu se to fakt hodí, takže budu smrdět na celé kolo. Dobře mi tak, to mám za to, že jsem deodoranty tak dlouho ignorovala! Pro jistotu Vám zde ukážu i toho neřáda, který mi takhle ublížil.
Nebrat, nebrat, nebrat!

Prosím tímto všechny zúčastněné o radu a pomoc při výběru přírodního deodorantu. Používáte deo šutr nebo nějaký jiný přírodní deodorant?

pondělí 14. července 2014

Planeta Organica - Finnish Shampoo

Když jsem narazila u nás v bylinkářství na značku Planeta Organica, byla jsem nadšená. Nejen, že jsem tuhle značku prozatím nikde na blozích neviděla (což je pro mě jako objevit svatý grál), ale navíc značka po bližším prozkoumání slibovala spoustu pozitiv (a sociálních jistot). Jelikož bylinkárna u nás není moc velký obchod, měla tam paní jen šampóny, a to stylem od každého jeden. Mě zaujal finský šampón pro oslabené vlasy a citlivou pokožku hlavy. S moruškou, arktickým pelyňkem a klikvovým olejem.


Planeta Organica je ruská značka, vyrábějící kosmetiku v bio kvalitě, bez SLS, bez parabenů. Většina jejich produktů je 100% bylinných. No kdo by odolal?

Šampón je v orientálním balení s pumpičkou, kterou jsem si oblíbila a bude mi dost chybět (a taky se mi s ní nemůže stát, že bych si zničila nalakované nehty). Když jsem zkoumala další výrobky téhle značky, obaly mě docela zaujaly - není to moc přeplácané, co by mě v koupelně bilo do očí.

Co šampón slibuje? Výživu pro vlasy, které činí poslušnými a hedvábnými, zklidňuje citlivou pokožku hlavy a zvláčňuje vlasy, kterým dává pružnost a hebkost. To vše díky rostlinám Finska, které jsou zvyklé bojovat o přežití v ostrém klimatu. (oficiální popis na etiketě v mém podání)

Pohádka je to hezká, páni Rusové to pěkně okecali. V reálu si na tom šampón stojí takto. Obstojně pění a při nanášení není třeba používat nezvykle velké množství. Vlasy po umytí nevržou a jdou rozčesat i bez kondicionéru (nevím jak dlouhé vlasy, ale vlasy po ramena to zvládnou). Ovšem bez použití kondicionéru jsou vlasy jakoby rozlétané a neuhlazené. Za odměnu s větším objemem.


Složení je dle mého více než příznivé. Až na 8 místě se objevuje pěnidlo Magnesium Laureth Sulfate. Což je sůl derivovaná ze SLS (Sodium Laureth Sulfate). Tahle sůl je vhodná i pro citlivou pokožku, tudíž nedráždí (co si budeme povídat, pořád je to sulfát, i když jemný).

Tento šampón mě utěšil mé touhy po bio šampónu za slušnou cenu (od 180 - 250Kč), který z vlasů neudělá koudel, a navíc příjemně voní (bohužel tuhle vůni neumím odst dobře popsat, ale asi to bude mix morušky, pelyňku a klikvového oleje). Přiznám se, že už pokukuji po jiném druhu, který by nemusel dělat tolik na objemu :-)

Hodnocení: 7/10

Zaujala Vás značka Planeta Organica? Máte nějaké tipy na dobré přírodní šampóny bez SLS, parabenů a silikonů? 


sobota 12. července 2014

New in June + July 2014

Tak je to tady znovu pravidelně nepravidelná rubrika, co jsem si doma nasyslila. Vlastně jsem nakupovala naprosto nekontrolovaně. A pořád mi nepřišlo, že toho je nějak moc. Až jsem to dala na hromádku na focení a já se zhrozila. Je toho moc. Fakt že jo.
Stydím se!
Je to teda za měsíc a půl. A troufám si říct, že do konce července si už nic dalšího nepořídím. Vyhlašuji sama sobě shopping ban na kosmetiku (ehm, chtělo by to i na boty). Tento ban bude pokračovat až do konce srpna. Minimálně.
Zástupce dekorativní kosmetiky jsem zvlášť nefotila, utěšuju se, že na to nemám talent (a hlavně jsem líná). Byly to laky Rimmel Azuro (vlevo) a Midnight Rendezvous, Camouflage od Catrice, Broznová tužka (za dvacku) od Essence, a CT v odstínu Pink Gold (díky An.!). A málem bych zapomněla na Lipbutter od Astoru (Pretty pop).


Objednávka u Hadka, kde jsem neodolala Citrónovému toniku, pomerančovému čističi do domácnosti a vzorku hydrofilního odličovacího oleje. Jen tak pro porovnání se Saloosáckými oleji. Vzhledem k tomu, že moje objednávka byla spojená s máminou (a byla docela mega), dostaly jsme ještě jako dárek třezalkový olej. 


V dmku jsem si pořádila pár ověřených Alverde sprcháčů (kteří z fotky utekli), a obličejový meruňkový peeling, čistící krém (byl hrozně akční, 10 Kč) a mini tonikum na cesty.

Od Míšy z Kiss a Bee mi přišla dlouho očekáváná nabídka produktů, které jsou zrecenzované na jejím blogu. Já jsem měla šílenou touhu otestovat balzámek na rty, multifunkční pleťový krém, Odličovací balzám, SOS kelímek, a oční krém. 

K panu a paní Meduňkovým asi nic nemusím dodávat. Již několikátý hydrofilní odličovací olej v pořadí a poprvé u mě doma květinová pleťová voda.


Ani tento měsíc jsem nevynechala návštěvu Yves Rocher. Peeling je novinka, a jahodová vůně k létu prostě patří. A malinová toaletka. Protože v těch vedrech na sobě nesnesu vesměs žádný parfém, a tahle malinová lehká vůně mi dělá moc dobře.


A jako poslední dva účastníci dnešního focení jsou tady termální voda Avéne a opalovací krém Tropic. Kvůli nim jsem si pořídila časopisy, které jinak nečtu a nekupuju. A taky už si je nekoupím, byly totální blbosti bez hodnoty (tuším, že to bylo ELLE a ten další si ani nepamatuju). Asi stárnu. 

Tak a teď už určitě chápete, že je třeba, abych se trochu brzdila. Ale pořád se uklidňuji tím, že aspoň bude o čem psát, že ano. A čemu jste neodolaly v poslední době Vy?

PS: Na závěr jeden malý tip na to, kde koupit mořské houbičky - TADY.
PPS: Za tento link jsem nedostala ani houbičku, je to má iniciativa, kamarádův eshop, a cena za houbičky se mi zdá slušná :-)

úterý 8. července 2014

Když to jde jednoduše, uděláme to složitě

Moje první hledání bydlení bylo v klidu. Prostě jsem si na netu našla byt, zavolala, prohlídla, nevzala. Prošla jsem asi 5 bytů, než jsem objevila něco, co se mi líbí. Vzala jsem. V pohodě, složená kauce, předání bytu. Rychlovka a žádný problém.

Na druhé stěhování jsem měla spoustu času. Tak jo. Opakujeme zaběhnutý postup. Najít na netu, zavolat, prohlídnout, vzít/nevzít. 

Makléřka přifičela v autě, které sotva funělo, s rezavým kufrem, oblečená v minisukni, a se zpožděním. A nepodala mi ruku. Z předchozích zkušeností jsem zvyklá na větší serióznost. Když promluví, je jako kulomet. No dobrá.
Tak tohle je luxus oproti tomu, co jsem viděla. [zdroj]
První byt byl hrozný, beze srandy. Plechová kuchyň. Kdyby aspoň bílá, ale potapetovaná hnusnou tapetou. Cigaretový smrad všude okolo. Špatně a na červeno vymalovaný pokoj. Koberec nasáklý kouřem. Až se bojím uvažovat nad tím, k čemu se ten byt využíval. Přes dveře se očividně někdo snažil dostat bez klíčů, doufejme, že se mu to nepodařilo. Nebo že už si nepamatuje adresu, aby to zkusil znovu.

A majitelka bytu? Paní v letech. Vypadá jako klasická panička, která neví, co s penězi a nakupuje reality (o které se vzápětí moc dobře nestará). Dohoda o ceně s ní byla taky na úrovni:

"Kolik byste si představovala za ten byt?"
"No víte to je těžké, to máte vodu, teplou vodu, ta se pořád zdražuje, ..." never ending story o červené punčošce.
Čarodějnice jsou pořád mezi námi [zdroj]
Ženská toho nakecá, až mě z těch jejich monologů začíná bolet hlava. Pakujem se, tohle nemá cenu. A ten zaplivaný sporák bych stejně čistila roky. Nemluvě o té kuchyni, fuj.

Tak jo. S makléřkou se domluvíme, že se mrkne po dalších. Bohužel jsem si vybrala lokalitu, která je žádaná, a cenu, která je těžko dostupná.

Druhý byt. Pecka. Kuchyň vypadá jako u lidí, celý být je vymalovaný na bílo. Super! Klidná lokalita, sice na MHD to chvíli trvá, ale za to je hned za rohem bazén. A vyfoukl mi ho páreček hrdliček, damn it!

Makléřka slibuje, že bude hledat dál. Ale termín vystěhování se blíží, a já nechci vystěhovat všechen svůj majetek na ulici a čekat. Pro jistotu mě makléřka uklidňuje, že v blízkém ghettu jsou poloprázdné věžáky. Jsme si asi nerozumněly paní, do věžáku mě nedostane ani párem volů.

Termín se blíží a blíži. To snad ani není možné, ti lidi ty byty snad žerou, že zrovna nic není? I když ten první byt přece nebyl tak špatný. Kdyby se vyměnila kuchyň. A vymalovala se ta bordelová červená. A vyhodil koberec. A celý byt na chvíli ponořil do sava.

Zaujímám pozici vyjednávání. Makléřka si klepe na čelo, jestli mi náhodou nehrabe. Přesto se snaží dohodnout se s paničkou, abych přijala. Kupodivu ženská přistoupila na moje podmínky, YES! Vymění kuchyň, nájem bude podle mého, víceméně.

A tak jsem se přestěhovala do bytu, který neměl 14 dní po nastěhování kuchyň. Trvalo mi dva dny přemalovat tu odpornou červenou v pokoji a dát dlažičky za kuchňskou linkou do pucu, aby to vypadalo jakž takž. Sporák trval snad nejdéle, a do trouby bych si ani ponožky sušit nedala, bohudík za remosku.

Co z toho vyplývá? Když jde něco jednoduše, vyberu si tu nejtěžší možnou cestu. Protože jinak by mě ten život nebavil. Musím překonávat obtíže a lidskou blbost (a hlavně tu svou, že ano), abych byla spokojená (což stejně nikdy nebudu, přece jen jsem ženská!).

Co Vy, máte nějaké zkušenosti se sháněním Vašich příbytků? Taky si raději vybíráte těžší cesty, aby jste se nenudili nebo máte raději, když jde všechno jako po másle?