čtvrtek 17. října 2013

Běh, ve kterém jsem málem přišla o život (nejhorší smrt je z vyděšení!)

Letošní léto bylo fakt slabé. Teda co se mé kondičky týče. Kromě ježdění na kole a bruslích jsem nic moc nedělala. Hlavně k běhu jsem se dostala až na začátku srpna, kdy slunce ještě hezky hřálo.

K večeru jsem zavázala tkaničky a vyběhla na svou oblíbenou trasu k lesu. Poslouchám ptáčky, a vypařují se mi z hlavy všechny pracovní starosti. Když proběhnu kolem borůvčí, nedá mi to, a zastavím se na posilněnou. Hurá, jsem na konci své oblíbené trasy, mám právo běžet zpátky a vyvalit se doma na lavičku k vínku. Běžím, běžím a najednou slyším chrochtavé zvuky. To chce klid! No dobře, hlavně se nesmím otáčet, za žádnou cenu! Přidám do tempa, začínají se mi stahovat půlky. 
[zdroj]
Chrochtání je hlasitější. Přidávám co to dá. Chrochtání je zase hlasitější, no tak to nepřežiju! Bude ze mě placka, po stromech lézt neumím, a hlavně je v okolí jenom tahle lesní školka. Sprintuju co se dá a intenzita chrochtání se zvyšuje a zvyšuje. Maminko moje to asi nepřežiju! Dobře otočím se a uvidím, jak moc je to se mnou vážné.  Hlavně nepanikařit! V běhu se otáčím a čekám prase velikosti slona. Co to jako je, nikde nic? To mi snad hrabe? Asi se schovává někde ve křoví. Zpomaluju v běhu a rozhodnu se zbytek dojít krokem, tenhle sprint mi dal zabrat. Ať si mě to prase klidně sežere. Čím pomaleji jdu, tím více chrochtání ustává. Heuréka! Ach ta skleróza! Zapomněla jsem si vzít svoji lentilku proti pylům. Jsem zděšená ještě více, že dokážu tak neuvěřitelně chrochtat. Ode dneška budu běhat zásadně po dešti!

A co Vy, bojíte se lesních obyvatelů? Nebo jsem jenom já posera?


12 komentářů:

  1. muzes byt rada, ze jsi to prezila ve zdravi :))

    blog she.is.the.one

    OdpovědětVymazat
  2. Teda tys mi dala.... při čtení jsem už čekala to nejhorší. Opatrně na sebe. Já mám občas strach z jakéhokoli zvuku, takže tvé obavy plně chápu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem se taky bála, že mě prase roztrhá na cucky :D

      Vymazat
    2. A nejhorší by bylo, že bychom ani netušily, co s tebou je ;-)

      Vymazat
  3. Tak takový konec jsem nečekala :D. Já se bála, že tam byl nějaký úchyl nebo něco :p. Taky se furt snažím dokopat k běhání, už mám i nové krásné boty, tak snad už :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No když máš nové botky, tak to půjde samo! :) Ne, žádný úchyl, jen dýchavičná Claire :D

      Vymazat
  4. Milá Claire, teda bylo to napínavé čtení, fakt jsem o Tebe měla chvílema strach, ale skvěle jsem se pobavila :-). To je povídka jak víno! No fakt nevím, co bych dělala potkat nějaké prase v lese....odvaha se projeví vždycky až tváří tvář (ne)bezpečí...Ale přiznám se, že potmě jít lesem - tak to nedám :-). Hezký víkend moje slezská spolubojovnice!! :-)

    OdpovědětVymazat
  5. K poseroutce se přidávám, protože já beru nohy na ramena, jen co o divoké lesní zvěři čtu ;-). Moc jsi mě pobavila, skvělý a napínavý článek. ;-)

    OdpovědětVymazat
  6. Teď jsi mě rozesmála :D boží článek :D Já z lesních obyvatel až takový strach nemám, ale když to tak čtu, mám strach spíš o sebe :D

    OdpovědětVymazat
  7. Ja by som to asi neprežila! Napísala si to fakt napínavo :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji moc za příspěvek a těším se na Tvou další návštěvu! ♥